Vždycky jsem si říkala, že je opravdu skvělé, že konečně doma můžu mít už vlastní počítač. Vy se možná smějete, protože kdybyste věděli, jak pro mě bylo velice obtížné získat vlastní počítač, tak by to bylo spíše k pláči než k smíchu. Protože i když jsem se velice snažila své rodiče přemluvit, aby mi pořídili vlastní počítač, který jsem prozatím sdílela se svým bratrem a sestrou, tak jsem se také velice u toho navztekala a také nabrečela. Moji rodiče mi stále nechtěli pořídit vlastní notebook. A to i když jsem chodila na střední školu a potřebovala jsem také některé učivo dělat právě na počítači.
Nebo také jsme tam měli různé meety, když jsme se potom jako celá třída a učitelé scházeli právě online. A tehdy mi rodiče řekli, že by mi kvůli tomuto možná pořídili vlastní počítač. Byla jsem opravdu nešťastná, že ho nemůžu mít dříve. Protože také bylo trapné, že jsem právě lidem ve škole nemohla říct, že ještě nemám vlastní počítač. A říkám si, že bez techniky by to opravdu nešlo. A to nemluvím o elektru. Třeba nechápu, jak se někdo může vzbudit ještě klasickým budíkem. A když jsem já měla klasický budík, tak to vždycky dopadlo tak, že mi spadl a potom už nefungoval. Byl moc chatrný.
Tohle všechno je technika, která je sice opravdu skvělá a líbí se mi, ale už je v poslední době velice praktická a také nepostradatelná. Takže nedám dopustit na budík na mobilním telefonu anebo také v notebooku. A kdyby vás ještě zajímalo, kdy jsem tedy nakonec dostala vlastní počítač nebo notebook, tak to bylo asi když jsem končila střední školu a dělala jsem maturitu. To byl jako dárek k maturitě. Sice to bylo pěkné, ale bylo to pozdě. Celé čtyři roky na střední škole jsem musela chodit ke kamarádce, abych si mohla půjčit někdy notebook, protože když jsme měli doma ten jen jediný notebook, tak byl stále obsazený mými sourozenci.