Asi není třeba říkat, že zima není pro zvířata zrovna nejlepší dobou. Znamená nedostatek potravy i nízké teploty, se kterými se zvířata musí vypořádat. K tomu mají hned několik metod, od cestování do teplejších krajin až po hibernaci. A právě ta je jedním z nejzajímavějších způsobů přežití ve zvířecí říši.
Týká se určitých druhů savců a také mnohého hmyzu. V podstatě spočívá v tom, že zvíře celou zimu prospí, čímž konzervuje svou energii. Ani to však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a rozhodně to není bez rizika.
Tím prvním, co musí zvířata udělat, je nabrat dostatečné zásoby tuku. To znamená spořádat ke konci léta co největší množství potravy a značně zvýšit svou tělesnou hmotnost. Díky tomu se vytvoří jak tuková vrstva, sloužící k tepelné ochraně, tak zásoby energie, ze kterých mohou čerpat sílu pro své tělesné pochody. Ty se totiž značně zpomalí, avšak úplně nezastaví.
Následně si musí najít dostatečně vhodné doupě či místo, kde si udělají hnízdo. To by mělo být dostatečně chráněné před větrem a dostatečně malé na to, aby jej zvíře dokázalo vyhřát svou tělesnou teplotou. Ani něco takového není vždy zrovna snadné, v závislosti na tom, kde onen tvor žije.
V případě, že se výše uvedené podmínky nepodaří splnit, může to skončit až smrtí zvířete, zvláště pokud je velmi tuhá zima. Čím nižší jsou teploty, tím větší je riziko, že onen tvor nepřežije. Proto zvířata instinktivně vědí, jak vše provést, a tráví tolik času přípravou.
Bohužel, zdaleka ne u všech jedinců jsou tyto instinkty dostatečně vyvinuté. Tito pak mnohdy nepřežijí, i když někdy mají štěstí, pokud je zima mírná. Je to součástí přirozeného výběru, který pomáhá vybírat jedince, kteří mají nejlepší předpoklady pro přežití. Tím se posiluje odolnost druhu a zlepšují jeho schopnosti, což snižuje šance na jeho vyhynutí. A to je něco, o co jde přírodě především.