Hry jsou nedílnou součástí našeho dětství, a v dospělosti obvykle patří k nejlepším vzpomínkám. Je však pravdou, že mnohdy nejsou ani zdaleka tak bezpečné, jak bychom si mohli myslet, zvláště pak ty, které se hrají venku. Koneckonců prakticky každý z nás má nějakou historku, kdy právě při hře došlo k nehodě. Obvykle se samozřejmě jedná například jen o odřená kolena, avšak není třeba zastírat, že následky mohou být i mnohem horší.
Proto je rozhodně dobré, aby rodiče věděli, co je ještě v pořádku a co nikoliv. Děti totiž ještě neumí zhodnotit míru rizika. Jistě, dobře vědí, že daná činnost je nebezpečná, ovšem je to právě to, co je na ní láká. Nedokážou však domyslet případné následky ani to, jaká je pravděpodobnost, že k nehodě dojde.
To je ostatně jedním z důvodů, proč v posledních letech proběhly změny na dětských hřištích, kdy například zmizely některé prolézačky a kolotoče, a povrch se upravil tak, aby byl pružný a tlumil případný náraz. Jistě, dětem se to nelíbí, faktem však je, že počet dětských úrazů značně poklesl.
Samozřejmě nelze zastírat, že určitá míra rizika k dětství patří. Děti díky tomu poznávají možnosti svého těla a také si procvičují motorické i jiné dovednosti. Odřené koleno je pak často mnohem působivější lekcí o opatrnosti než vysvětlování rodičů, že se může něco stát. Je však potřeba vědět, co je ještě přijatelné a co nikoliv.
Abychom to poznali, je vhodné vždy přemýšlet nad tím nejčernějším scénářem, a poté si říci, jaká je pravděpodobnost, že se něco takového skutečně stane. Pokud se jedná třeba o kolotoče, pak si musíme říci, s jakou pravděpodobností z něj dítě vyletí a narazí si hlavu na kámen. Takové úrazy se totiž stávaly, a leckdy nekončily dobře. Je proto otázkou, zda je vhodné něco takového skutečně riskovat.
Je nutné si uvědomit, že děti nemají v tomto ohledu příliš rozumu. Musíme jej tedy mít my.